RunArch ve Dni deskovek

Hra RunArch je kompetitivní abstraktní dvojkovka, ve které spolu dva hráči soupeří ve skládání barevných kamenů do pětic podle předem daných vzorů na kartách. To se děje na herním plánu 5×5 polí, kde tahem hráče je prohození dvou sousedních kamenů. Přídavkem je herní deska hráče s jednotlivými archívy, do kterých si hráč podle předem daných pravidel ukládá ty karty, jejichž vzor už na herním plánu sestavil a tudíž splnil zadání z dané karty. A to je vlastně skoro všechno!

Když se to napíše takhle jednoduše, vypadá to, že RunArch je celkem jednoduchá a oddychová hra. Prohodíš dva kameny, koukneš, jestli se ti podařilo vytvořit pětici podle vzoru na kartě a když ano, tak si kartu oboduješ a dáš do archívu. Jenže konec téhle oddychové selance udělá to, že soupeř provádí svoje tahy stejnými kameny na stejné herní desce, takže ti do toho tvého snažení o sestavení vzoru každou chvíli hodí vidle! Je to tak, tahle hra není pro slabé nátury, protože každý tah soupeře může být vlastně škodícím tahem, i když to soupeř samozřejmě nedělá z nějaké touhy prasit tvojí hru. Tak to bývá u her tohoto typu, kde se navzájem přetahujete o společné herní komponenty. Asi takové hry znáš z regálů obchodů a speciálek. A mezi takové, tedy do regálů, snad míří i RunArch.

Chtěl bych ti v tomhle článku něco málo povyprávět o tom, co předcházelo všemu tomu snažení získat si tvoji přízeň a tvoje hlasy do hlasování v soutěži Den deskovek, kde se společně s dcerkou Karolínou ucházíme o prvenství a tvůj zájem. Protože je to dost dlouhé vyprávění, rozhodl jsem se ho umístit spíš sem, na samostatné webové stránky playasap.eu a nikoli jako příspěvek na naší stránku na Facebooku. Jednak proto, že příspěvky na FB časem zapadnou. Druhak proto, že tyhle stránky z nedostatku času zanedbávám, po jejich migraci z předchozího webhostingu jsem dokonce zahodil veškerý předchozí obsah a tak ho aspoň trochu takhle oživím. Takže se pohodlně posaď, vem si nějaké ty čipsy, čaj nebo kávičku a jdeme na to. Stejně by sis to připravil na dnešní Ranní kávu s Petrem Čáslavou z Deskofobie (první vydání tohoto článku připadlo na pondělí 28.11.2022), ale ta bohužel pro Petrovu indispozici výjimečně nebude – přejeme mu brzké uzdravení a těšíme se na další týden. Takže zpověď účastníka soutěže Den deskovek právě začíná.

Rozhodnutí

Letos, tedy v roce 2022, se koná druhý ročník soutěže Den deskovek od společnosti Albi. Když jsem se rozhodoval, jestli do soutěže půjdu, musel jsem se samozřejmě i rozhodnout, se kterou hrou tam půjdu, protože můj šuplík „herního tvůrce“ jaksi přetéká nápady i funkčními prototypy. Tedy, popravdě, on to není jeden šuplík, je to vlastně několik komod, které jsem si na férovku uzurpil pro sebe a svojí kreativu na úkor nejrůznějšího oblečení a toho všeho ostatního, co se obvykle do komod dává.

RunArch byl poměrně jednoznačná volba, a to díky formátu soutěže Den deskovek. V prvním kole máš vlastně jen deset minut na představení hry. Těch deset minut rozhoduje o tom, jestli tě porota pošle dál do soutěže, nebo jestli ti zamávají na rozloučenou. Pokud jdeš dál, máš v dalším kole asi hodinku na to, abys s porotci sehrál testovací partii svojí přihlášené hry. Hodinku včetně podrobnějšího vysvětlení pravidel, včetně jejich samostatné hry a včetně nějakého závěru. To není mnoho, když si uvědomíš, jak dlouho někomu vysvětluješ hru, než tu první partii sehrajete. Potřeboval jsem tedy něco jednoduchého a rychlého, abych se nedostal do pasti časových limitů.

Trocha historie

Takže volba padla na RunArch. Ten v té době ale ještě nebyl RunArchem, nýbrž hrou s pracovním názvem Rozcvička. Jejím tématem byl pionýrský tábor malých skřítků, něco jako jsou Šmoulové. Tak je asi nejsnazší si to představit. A ti začínali každé táborové ráno rozcvičkou. Každý skřítek měl svojí cvičební podložku se svým symbolem a v barvě svého družstva. A stejný symbol nosil skřítek pyšně i na stejně barevném družstevním tričku. Táboroví vedoucí se snažili každé ráno o nástup skřítků na rozcvičku. Na trávník doprostřed tábora rozprostřeli cvičební podložky všech skřítků a v rukou měli kartičky s nejrůznějšími skupinovými prostocviky. Jenže dostat nezbedné skřítky přesouváním a naváděním a manipulováním s nimi na podložku, která odpovídala cvičebnímu záměru bylo nad lidské síly. Totiž pardón, nad síly skřítčích táborových vedoucích!
A tak vlastně fungovala Rozcvička. Chtěl jsem vzít jednoduchou malou hru, kterou bych byl schopen do těch deseti minut odprezentovat i do té hodiny odehrát, pokud bych byl vybrán z té obrovské skupiny asi 150 dalších autorů, kteří se do soutěže přihlásili také.

Dva už jsou tým

V té době přistoupila do rozjetého vlaku ještě moje dcerka Karolína, se kterou jsme na Rozcvičce začali dělat společně. Vnesla do toho okamžitě nápad s runami a runovými kameny a připravila podklady pro novou grafickou podobu. Normálně jsme o tom kecali každou volnou chvilku, ale protože si to dnešní doba žádá, tak napíšu, že i název RunArch, logo, myšlenka desek hráčů a archívů a ostatních „herních vychytávek“ je vlastně výsledkem náročného brainstormingu! No, a hned to vypadá učeně.

Jednou z prvotních změn bylo pět různých barev kamenů, to bylo stejné jako v Rozcvičce, ale zároveň i pět vybraných run, které nahrazovaly dřívější symboly. Pokud se tím logicky dostáváš k počtu 25 kamenů a říkáš si, že tedy zmizely ty volné podložky a nebylo kam kameny volně přesouvat, dostáváš od nás velké černé plus za bystrost. Zásadní změnou tak byl pohyb kamenů, který se z volného přesouvání kamene na volnou podložku stal prohozením dvou sousedních kamenů. Do hry tím přibyl i tak trošičku nevýznamný dovednostní prvek, protože prohození dvou kamenů je pohybově trochu náročnější než posunout kámen nějakým směrem. Že si tuhle změnu potom „vyžereme“ v digitálních simulátorech, kde máš k dispozici jen jednu ručičku, která povětšinou snáze manipuluje jen s jedním kamenem než se dvěma, to nám v tu chvíli zatím nedocházelo. Ale fyzická hra tímhle nedostatkem netrpí díky chápavému palci, který odlišuje člověka od spousty zvířat a který je vlastně jedním ze strůjců lidského pokroku! Žes tohle nevěděl? Inu, každý den se dozvíme něco nového.

Další myšlenka, myšlenka desek hráčů a archívů na odkládání odehraných karet, byla pro následný vývoj zásadní. Hra přestala být pouhým závodem v tom, kdo sestaví dříve více pětic podle vzorů na kartách. Vnesl se do hry nový prvek set collectionu, česky kompletování sad. Karta po odehrání neputovala na odhazovací balíček, ale hráč si jí musel podle jistých pravidel vložit do jednoho z archívů na desce hráče. Naplnění těchto archívů přinášelo na konci hry vítězné body.

Největší změny tudíž čekaly hrací karty, aby nějak odrážely myšlenku runových kamenů a aby bylo možné z nich vytvářet sady. Ztratily se akce z karet. Možnost jiného způsobu bodování karty se přepracovala na systém bodování podle shody, který zároveň slouží jako ten motiv, podle kterého se kompletují sady v archívech. Ti pozornější z vás si jistě všimli i toho, že se objevila další oblast na kartě, a to ta uprostřed nahoře. Ano, oblast dlouhodobých cílů opět přidala další strategicko-taktický rozměr do hry. Hráč, ve snaze splnit dlouhodobé cíle na konci hry, už nechtěl vkládat do archívů úplně náhodnou kartu, kterou uměl obodovat, ale chtěl tam karty s konkrétní runou a barvou v pravé spodní oblasti shody. A tak vznikla veřejná nabídka tří karet vedle dolízávacího balíčku, ve které hráč viděl runu a barvu nabízených karet, ale neviděl jejich vzor, podle kterého je pak musel složit. To mu usnadnilo získávání těch „správných“ karet pro kolektaci do ruky, aniž by mu to ale nějak napovídalo o vzoru, který bude třeba postavit. Dneska se veřejná nabídka rozrostla dokonce na čtyři karty, ale stále platí ta možnost vzít si do ruky i kartu naslepo z dobíracího balíčku, pokud se žádná z nabízených karet z veřejné nabídky nehodí do krámu.

Nikdy neříkej nikdy

S touhle koncepcí jsme se spokojili a mysleli jsme, že s ní půjdeme do Dne deskovek. Ale herní vývojář není nikdy spokojený a tak se „vybrejnstormovaly“ další vychytávky v podobě žetonů bonusových akcí, které člověk získával, když mu soupeř moc utíkal. Takový krásný balanční mechanismus, který toho lepšího hráče trošičku přibrzdí v rozletu a toho slabšího hráče trošičku naboostuje většími možnostmi hraní. To byl opět posun hry o obrovský kus.

Jenže to bych nebyl já, abych na každou hru nenabalil nějaký ten příběh, takže jsem si vymyslel nějakou storku o krásné archeoložce. No jasně, že předlohou byla Angelina Jolie z Tomb Raideru. Napsáním příběhu mi tak krásně začala pravidla… A tím také skončila, protože napsat pravidla je pro mě vždycky jedna z nejtěžších etap. Jdu do toho s jasným odhodláním – napsat stručná pravidla s pregnantními vysvětleními, co a jak se může a musí a co za to. A pak na straně 364 zjišťuju, že už píšu román, že ta archeoložka z příběhu už je v pravidlech dávno vdaná a porodila malého Indiana Jonese a tak dále.
No, nakonec jsem přece jen pravidla zplodil, Karolína je silně seškrtala a mohlo se jít na natáčení Dne deskovek. Vlastně ne… Protože bez peněz do hospody nelez, respektive bez prototypu před porotu nelez!

Když jsi dřevo, potřebuješ šikovné lidi k sobě

Samozřejmě, že v té době už jsem měl značné zkušenosti s výrobou prototypů svých her. Udělal jsem jich za tu dobu, kdy už coby dospělý smím vzít nůž do ruky, pěknou řádku. Díky technice, kterou má dneska člověk k dispozici, se prototypy dělají i na domácí úrovni výrazně snáze, než kdykoli předtím. Takže copak asi tak potřebuje člověk k tomu, aby si vyrobil domácí prototyp pěkně na koberci doma v obýváku, aniž by měl cokoli jiného?

To všechno a mnoho dalšího prostě mám, jediné, co mi chybí, je manuální zručnost. A tady, tady šlo do tuhého! Chtěl jsem vyhrát tuhle soutěž! Chtěl jsem vymazlený prototyp, na kterém se bude moje nešikovnost podílet jen tou nejmenší možnou měrou. Chtěl jsem prototyp, který bude možné v případě nějakých rychlých změn nějak rychle upravit a poslat zase do života. Takže jsem si z těch věcí nahoře vybral jen některé a k nim přibalil dvě důležité věci, bez kterých se mi zdálo (v té době), že se prostě neobejdu: svého synovce a jeho řezací laserový plotter!

Soutež

Zdálo se, že máme všechno a že jsme připravení. Prototyp se krásně ovládal, byl pěkný, velký, přehledný, dřevo krásně vonělo, barvy na něm se leskly. Nezbývalo, než vydržet těch několik málo hodin do začátku natáčení, protože jsme opravdu prototyp dodělávali s vypětím všech sil do poslední nejzazší možné chvíle. A pak, když někdo z nás naposledy odložil štětec a řeklo se, že je hotovo, se přiblížil Den „D“.

Den deskovek od Albi – první natáčecí den

I když odvysílání prvního dílu proběhlo, jak je patrno z představení poroty, až 22. září 2022, samotné natáčení bylo výrazně dříve. Už v úterý 28. června 2022 jsme nakráčeli v odpoledních hodinách do prostor Antonínova pekařství kousek vedle Anděla v Praze. Vůbec jsme netušili, co se bude dále dít, i když jsme měli jistou představu, protože všechny díly první série jsme pravidelně sjížděli místo večerníčku. Musím říct, i když ze zákulisí toho moc prozrazovat nesmíme, že jsme se ocitli ve společnosti nesmírně milých lidí a profesionálů.
Nejenom výše uvedení porotci, ale i David Rozsíval, moderátor a zřejmě hlavní organizátor za Albi téhle komplikované akce a také všichni členové natáčecího týmu z Markusfilm ( https://www.markusfilm.com/cs ), to všechno byli neuvěřitelní lidé, mezi kterými jsme se okamžitě na první dobrou cítili skvěle.
První šok přišel, když jsme nenašli promítací plátno, ale místo něj jsme našli asi 32″ velkou LCD TV otočenou směrem k porotě. Na tu jsme si měli napojit náš počítač a ukázat na ní naší prezentaci hry RunArch porotě před námi. Už jenom fakt, že jsme byli před porotou dva, museli jsme se neustále střídat u televize či notebooku s prezentací a zároveň se hlídat, abychom nevypadli ze záběru nebo nezaclonili svým tělem (a že já ho mám notný kus) něco důležitého, nás vyhodilo z konceptu. Jen si to představ – máš připravenou prezentaci, máš jí celkem natrénovanou, vymazlenou a najednou tohle. A do toho otázky porotců, kteří přesně a rychle vycítili, kde potřebují další informace. To všechno způsobilo, že se celá secvičená prezentace rozpadla na prach a od první minuty jsme prostě museli začít improvizovat. I když stále platilo, že „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“! Když máš tu svojí milovanou a stokrát nahranou hru v hlavě, když máš v hlavě i tu vymazlenou a vypilovanou prezentaci v Prezi a když máš před sebou opravdové autority z deskoherní komunity, které tě nechtějí potopit, ale dostat z tebe ten nejlepší výkon, tak i improvizace může vypadat dobře. A to nám později i mnozí naši kamarádi, kolegové a známí potvrdili, že jsme při vysílání dílu na YouTube oba s Karolínou vypadali v pohodě, vyrovnaně, suverénně a zasvěceně.

Prezentace RunArch – prodloužená verze (jen naše vystoupení – start v čase 48:48, konec 1:09:40, délka 20:52)

Prezentace RunArch – krátká verze (jen naše vystoupení – start v čase 32:08, konec 43:35, délka 11:27)

Prezentace proběhla jak po másle a následovalo čekání na verdikt poroty, který přišel až za dvě hodiny, protože ještě museli shlédnout jednu nebo dvě další prezentace naší konkurence. Čas strávený nad partií RunArchu dole v jídelně Antonínova pekařství s jejich úžasnými, na palec vysokými pomazánkami na čerstvém chlebu a s domácí malinovkou protekl hodinkami jak ta malinovka do mě. Doporučuju si tam zajít, koukněte na ten chlebík, co drží David Rozsíval v ruce v náhledu našeho videa – mňam. A tak přišla dotáčka vyhodnocení.

Konkurent jak má být

První postupující z našeho pětičlenného běhu byl znám poměrně rychle. Zároveň tak rychle přibyli na seznam vyřízených i další dva nepostupující. To jste ale už mohli vidět ve videu, pokud jste si je pustili a já doufám, že ano. Vždyť je to prakticky poklad české kinematografie! Zůstali jsme tam mezi nevyhlašenými jen my tři. Ano, píšu „my tři“, protože kromě mě a Karolínky, což byl jeden soutěžní tým, nám tam zůstal jako soupeř a konkurent Lukáš Truc. Moc milý chlapík, takový metrosexuál a šampónek, na kterém se tedy nervozita při prezentaci asi podepsala víc, než čekal. I díky tomu nakonec padl verdikt, že náš RunArch postupuje do poslední šestice, zatímco Lukáš se svým nádherně zpracovaným Castlevillem bohužel v soutěži končí! Byla to zvláštní směsice nadšení i zklamání současně, když jsme si s Lukášem podávali ruce. Kdyby byly soutěžící nalosováni do jednotlivých běhů jinak a my jsme se nepotkali jako soupeři s Castlevillem už tady, ale byli bychom bývali každý v jiném běhu, dozajista by postoupil i on!

Jenže takhle to prostě bylo dané a tak RunArch jde dál a Castleville v soutěži končí! Píšu v soutěži, ale Castleville jako takový nekončí úplně, nebojte! Jsem s Lukym v čilém kontaktu a měl jsem možnost s ním už odehrát dva jeho digitální prototypy a verze Castlevillu. A musím přiznat, že dře na své hře minimálně stejně nebo možná i víc, než my na RunArchu. Chvíle s ním strávené nad jeho prototypem Castlevillu v Tabletop Simulatoru jsou hrozně příjemné, protože on není jenom hrozně milý chlapík, ale i neskutečně precizní řemeslník. Je to grafik a je to z jeho prototypu vidět moc! Pokud jsem mu mohl alespoň trochu pomoct svou zpětnou vazbou, nebo třeba i nějakou drobnou radou, která mu k něčemu byla, jsem hrozně moc rád a budu v tom pokračovat. Protože tohle přátelství autorů na dálku (zatím) má v sobě spoustu tvůrčího náboje, který nás k sobě přitahuje. Takže o Lukášovi a jeho Castlevillu ještě uslyšíme, to vám slibuju!

Druhé natáčení a testování hry s porotci

Den, respektive večer před natáčením testovacího hraní jsme ještě stihli s Karolínou a spoustou dalších, nám podobně postižených (rozuměj těch, co chtějí vydat stolní hru, nebo je to přinejmenším zajímá) navštívit přednášku Petra Čáslavi „Jak nadesignovat svoji první deskovku“. Bylo to milé setkání v prostorách Pracovny, na adrese Vlkova 36, Praha 3. Moc příjemný prostor a moc poučná přednáška. Rád bych vám jí zprostředkoval dále, ale byla na přání Petra pouze pro přítomné platící diváky a později ze záznamu jen pro patreony Deskofobie. Což chápu, protože byla plná zkušeností nabytých za dlouhá léta, co se Petr Čáslava jako herní „influencer and scout“ ve světě deskových her pohybuje.
Každopádně po dvou pivech na konci a po cestě domů jsme s Karolínou ještě velmi akčně zapracovali do hry nějaké drobné změny, které právě pramenily z této přednášky. To víte, železo se musí kout, dokud je žhavé. A pak už jsme se těšili na druhý den, kdy se s Petrem uvidíme znovu, tentokráte v jeho roli předsedy poroty soutěže Den deskovek.

Další natáčení tedy proběhlo 11. srpna 2022 lehce po poledni. A tam už jsme měli větší prostor. Měli jsme možnost odprezentovat fyzický prototyp a hlavně pravidla před porotou a ta potom sehrála partii RunArchu za naší asistence. Asi si už viděl i tento díl, jak v krátké, tak v prodloužené verzi. Jestli ne, tak samozřejmě doporučuju! Uvolněnost, pohoda, skvost kinematografie – vždyť víš, už jsem to jednou psal.

Testplay – celý krátký díl (délka 43:21)

Testplay – prodloužená verze (délka 1:06:21)

Na začátku našeho testovacího hraní bylo vidět na porotcích, že jsou maličko zaskočeni. Nebo možná i zklamáni. Tím, že jsme na testovací hraní přinesli úplně nový, kartónový prototyp a nikoli ten krásný, voňavý, dřevěný, se kterým jsme je uchvátili na první prezentaci. My jsme ho s sebou samozřejmě měli taky, ale bylo několik důvodů, proč jsme ho nakonec nepoužili:

• po domluvě s Davidem Rozsívalem jsme měli ukázat poslední iteraci celého projektu
• z organizačních a filmařských důvodů hráli porotci tuhle dvojkovku ve dvou týmech po dvou lidech, místo námi zamýšleného konceptu, kdy na dvou herních deskách proti sobě změří síly vždy po jednom z porotců za každou stranu
• díky tomu, že porotci museli zůstat sedět za nejdelší stranou stolu a my museli tudíž desku pootočit o 45° vůči nim, se ten náš obrovský krásný dřevěný prototyp s obrovskými deskami hráčů prostě nevešel šikmo na stůl

Na konci toho milého setkání, které jsme vážně brali jako takové skvělé posezení s přáteli nad deskovkou, došlo na nějaké ty rady a výtky porotců. Musím říct, že jsme opět diskutovali jako přátelé u stolu a že vlastně jsme vůbec nevnímali veškerý ten mumraj natáčecího štábu okolo nás. Pokud by nás občas nepřerušili, že jim třeba někde ve zvuku něco zapraskalo nebo se ozval nějaký hluk zvenčí, vůbec bychom si vlastně neuvědomovali, že tam s námi jsou.
Výtek od porotců, jak se nám zdálo v tu danou chvíli a dokonce i později po shlédnutí celého dílu s naším testovacím hraním, zase tak moc nebylo. Aspoň si dovolím neskromně podotknout, že se mi jich zdálo výrazně méně, než u jiných soutěžících. Ano, věděli jsme, že Petr Čáslava zrovna tenhle typ her asi nemusí a že bude těžké během hry s ním udržet jeho pozornost. Nebo alespoň natolik mu hru nezošklivit, aby do ní začal házet vidle. Ale jak už jsem zmínil výše, naštěstí hráli ve dvojicích, takže Martin tu pozornost udržel za celý jejich „klučičí tým“ dost vysoko a když došlo na nějaký ten mozkovar, tak ho Martin vyřešil. Ne snad proto, že by to Petr vyřešit neuměl, ale on prostě už v té chvíli přemýšlel o tom, co nám poradit a co vytknout a jak by mohla hra fungovat lépe.

A vítězem se stává…

Ne, nemyslím tím vůbec to, kdo vyhrál celou soutěž Den deskovek, do toho je ještě daleko a napíšu o tom kousek dál. Pokud jsi z těch, kteří se rozhodli si neprohlédnout ta videa z průběhu testovacího hraní (i když věříme, že nikdo z vás takový není), asi tě bude zajímat, kdo vlastně v tom krutém klání dvou dvojic porotců v našem RunArchu zvítězil. Popravdě – všichni! David s Bárou zaslouženě pokořili na body dvojici Petr a Martin. Ale Petr překvapivě hru neignoroval tak moc, jak jsem očekával a dokonce jsem zaslechl v jeho jedné průpovídce během hry: „…mě kupodivu bavilo…“. A víc jsem neslyšel, protože se o mě pokoušely mrákoty, protože to je, vlastně, od Petra pochvala. Martin je hloubavý typ, takže pro něj už cesta je cíl a tudíž i to hraní pro něj byla dostatečná dávka satisfakce a vyjádřil to i závěrečném hodnocení.
Zvukař měl svoje zvuky asi v kufru nebo v kabele, nebo kde filmaři říkají, že to mají, když jsou spokojení. Zrovna tak kameramani asi byli spokojení se svými obrázky a usmívali se. A do té doby mimo kamery sedící a všechno sledující David Rozsíval se vedral na popředí, usmíval se a na kameru nám ještě položil pár otázek na závěr.

Byl to jeden z nejkrásnějších dní v mém životě, když tedy samozřejmě počítám jen ty dny, kdy nejsem se svou partnerkou Kačenkou. Ale tu v těch chvílích plných emocí nahradila moje úžasná dcerka Karolína, takže jsem na ten nával dobrých pocitů nebyl sám. Díky vám všem, tam v natáčecí místnosti!

Hlasování a postup v soutěži

Pokud si to dočetl až sem, tak tě asi zajímá, co se od posledního vysílání Dne deskovek na YouTube událo. A co se bude dít dál?
Tak předně – až do 4.12.2022 ještě poběží hlasování diváků a v něm je důležitý každý hlas. Z toho důvodu nás zajímá „i tvoje sociální bublina„, jak říká Lukáš Tuček, když žádá o lajky a sdílení u svého pořadu Blate Night Show. Tak jsem si to od něj sprostě ukradl i já, a teď tě tedy žádám o tvůj hlas, pokud si nám ho ještě nedal!
Pokud si viděl naše videa a pokud se ti RunArch líbí, pokud sis přečetl tenhle článek a z něho zjistil, jak moc pro nás znamená to vítězství v téhle soutěži a pokud si nám svůj hlas ještě nedal, prosím, načti jednoduše tenhle QR kód ve svém mobilu a udělej to teď:

Další natáčení Obhajoby se bohužel o pár dní opozdí, takže se bude natáčet někdy na začátku ledna. Tam soutěžící budou mít opět jen malý prostor, přibližně deset minut, aby porotě představili své změny, které do hry zakomponovali za tu dobu od posledního vysílání a které byly reakcí na připomínky poroty nebo výsledkem nějakých dalších testů. Ačkoli jsem psal už výše, že porota k nám neměla mnoho připomínek a sám sis to mohl zkontrolovat ve videu s testovacím hraním, přesto RunArch prošel další, celkem zásadní iterací a je zase o něco lepší. Ti, co RunArch sledují dlouhodobě, možná budou zvědaví na některé změny, které jsme zapracovali. Ale to už vydá na samostatný článek, který připravuji.

Následující postup bude, podle mailu od Davida Rozsívala z Albi, asi následující:

• do 4.12.2022 tedy stále ještě běží hlasování, jak píšu všude
• nyní se hledá termín pro natáčení Obhajob, který bude někdy na začátku ledna. Dát dohromady časově tolik účastníků, porotců a technického zázemí není jistě jednoduché a držíme Davidovi palce.
• do té doby si musím připravit prezentaci Obhajoby. Nový fyzický prototyp připravovat nebudu, Obhajoba bude trvat asi 10 minut a tam nebude čas na to, aby si ho porotci a kamera pro diváky dostatečně prohlédla.
• na natáčení se musí určit pořadí soutěžících pro prezentaci. Budiž nám los milostiv a budeme zařazeni do harmonogramu tak, abychom my i porotci byli dobře naložení a do vyhlášení nebylo daleko.
• vyhlášení dvou postupujících dle hlasů diváctva a jednoho postupujícího z rozhodnutí poroty. A to je právě ten okamžik, ke kterému cílím i tímto článkem, protože bychom se rádi nespoléhali na možnost výběru porotou, ale daleko raději bychom uvítali skutečnost, že nás do samého finále pošlou diváci. Děkujeme za hlasy.
• pak se spustí ještě jedno dodatečné 14 denní hlasování a bude rozhodnuto
• zřejmě se chystá nějaké oficiální vyhlášení za přítomnosti kamer jako v minulém ročníku, o tom zatím nemám žádné info

Takže jak si pochopil, můj úkol číslo jedna je teď se připravit pořádně na Obhajobu a zpracovat tak připomínky porotců, které jsme dostali při testovacím hraní. Článek, kde budou přímo vypsány jednotlivé připomínky porotců a pak následně to, jak jsme ty připomínky uchopili, zpracovali a zakomponovali do další iterace RunArchu, tak ten připravuju v těsném závěsu. Proč takový článek budu dávat sem na web? Předně mi poslouží jako rekapitulace a předloha pro přípravu Obhajoby. A když už se s tím budu dělat, tak proč nenechat opravdové skalní fanoušky jako jsi ty, aby nahlédli do tvůrčí kuchyně? Doufám, že tento článek je a i ty budoucí budou čtivá záležitost.

Poděkování

No a to je asi pro dnešek všechno! Snad sis užil čtení a snad si nahlédnul do zákulisí, jak to celé s RunArchem a se soutěží Den deskovek od Albi probíhalo a probíhat ještě bude. Děkujeme moc za hlasy, ať už ty udělené, nebo ty, které ještě dostaneme. Lidi kolem deskovek jsou prostě báječní!