Je to jednoduché!
- vítěz soutěže má velkou šanci, že jeho hru Albi vydá
- věnuji se vymýšlení her už dlouho, vlastně od dětství
- konečně jsem dozrál do let, kdy už chci svou hru na regálech
- RunArch je hra, která má předpoklady se stát hrou oblíbenou
- mám v šuplíku další hry, kterým by se vítězstvím otevřela možnost být také vydány
Ale je tu ještě jeden důvod!
Čtení jen pro hloubavé, zvědavé a rebelující 🙂
Soutěž Den deskovek od společnosti Albi je obrovský a náročný projekt. Kdo o něm nic nevíte, v rychlosti vám to tady shrnu.
Albi už vyhlásilo dva ročníky, přičemž ten druhý, kterého se účastním se hrou RunArch a jsem v poslední finálové trojici, právě bude končit. Začne to tím, že autoři stolních her jsou vyzváni, aby poslali svou přihlášku s nějakým popisem a nejlépe i pravidly do soutěže. Odhadem se letos sešlo cca 150 přihlášek, což je slušné číslo. Z nich pořadatelé vybrali 15 projektů, o kterých si mysleli, že jsou hodny se ucházet o přízeň diváků a o vydání. Nikdo, kromě lidí v Albi, nezná přesná kritéria, podle čeho se hry na začátku vyberou, ale kromě kvality zpracování pravidel a prototypů to zřejmě budou i věci jako vhodnost do portfolia Albi, stejná cílová skupina a podobně. To vidím jako první úskalí soutěže – že předvýběr hry není zcela transparentní, ale chápu, že není možné odprezentovat všech 150 her, aby si i diváci udělali představu. Není to Česko-Slovensko má talent, aby se z toho dala udělat reality show s krátkými prostřihy neúspěšných kandidátů. Můj problém trošičku je i v tom, že neúspěšný kandidát nedostane žádnou zpětnou vazbu, proč nebyl vybrán, takže neví, kam hru dál posunout. Jen se prostě dozví, že nepostoupil.
Těch 15 projektů je podle nějakého klíče rozloženo do třech běhů po pěti projektech. Ty se vzájemně utkají před vybranou porotou, kde představují svoje projekty. Z každé pětice pak vzejdou dva postupující, o kterých je porota přesvědčena, že jsou nejlepší.
My jsme byli v druhém běhu a naší prezentaci i vyhlášení postupujících můžete vidět zde:
Druhým úskalím celé soutěže, respektive jejího prezentování ve videích na YouTube je střih. Ačkoli ten tým filmařů jsou neskutečně milí lidé a dozajista odborníci, tak celý střih a sestavení výsledného videa není to maximum, co se z toho dalo vytěžit. Prostřihy na porotu, na nás, na prezentaci. Ty se střídaly ne úplně citlivě, někdy ani kontextově nenavazovaly. Návíc z naší fakt vymazlené prezentace v Prezi nebylo ve videu skoro vůbec nic. Kdo by jí chtěl dodatečně vidět, najde ji tady:
Tady se projevilo třetí úskalí celé soutěže, která je ale víc prezentací společnosti Albi, taková reality show na zviditelnění značky. To je úplně v pořádku, nastrkali do toho hodně peněz, tak jen ať jsou vidět. Tím úskalím myslím to, že jsou podle neznámého klíče hry rozlosovány do běhů. A tak se nemohu zbavit dojmu, že naše skupina byla nejsilnější, a že kdyby RunArch, GameDevs nebo CastleVille byly nikoli ve společné skupině, ale každý v jiné, postoupily ty hry všechny tři. Takhle z těchto tří silných her musela jedna pryč a bohužel to odnesl Lukášův CastleVille, který byl hodně dobrý a rozhodně lepší než jiné hry, které postoupily z jiných běhů. Ano, v tom závěrečném vyhlašování jsme sice CastleVille vyřadili jakoby my s RunArchem, protože to tak bylo scénáristicky určené, ale všichni jsme cítili, že postoupit měly všechny tři hry, kdyby nebyly v jednom běhu.
S Lukášem a jeho CastleVillem jsem často v kontaktu a hrajeme jeho zlepšující se prototypy a snad i nějaká ta drobná rada ode mě směrem ke CastleVillu padla. I když Lukáš je aktivní, nepotřebuje těch rad nějak moc. Hlavně je to výtečný grafik a ilustrátor, takže jeho hra v tom grafickém ohledu byla někde úplně mimo soutěž! Proto nás upřímně mrzelo, že nemohl postoupit společně s námi a možná je to z videa vidět.
Pak přijde další fáze. Testovací hraní s porotci, kde se naplno projeví nedostatky všech prototypů. Porota je zkušená, odhalí je hned. My jsme si tedy natáčení testovacího hraní užívali. Atmosféra byla uvolněná, neměli jsme nějaké zásadní záseky. Ano, trochu dilema bylo, že naše hra RunArch je čistá dvojkovka a porotci byli čtyři. Štáb nepřistoupil na náš návrh, aby hráli na dvou herních plánech vždy dva proti sobě, protože by byl problém to nějak uchopit filmařsky. To hraní dva na dva prospělo celé atmosféře tam, protože porotci jsou vtipní lidé a navíc se tam díky tomu bezprostředně komunikovalo. Celé hraní, na které máte předem stanovený časový rámec (asi 45 minut až hodinka na hru byla původní představa štábu), se tím ale úměrně prodloužilo. Nezapomeňte, že musíte během té doby i vysvětlit znovu pravidla a odehrát podstatnou část partie. Takže ten pocit, že je to dlouhé, se potom samozřejmě přenesl i do hodnocení poroty. Celý díl s testovacím hraním najdete tady:
Hlasování a obhajoba
Hlasování samotná jsou dělána přes Google Forms formuláře, takže je třeba, aby byl hlasující schopen se přihlásit ke svému účtu u Googlu. Nevěřili byste, kolik lidí toho není schopno! Většina lidí s iPhony nebo iPady či počítači od Apple většinou ani Google účet nemají. Spousta lidí s Androidem ani netuší, že za fungováním jejich telefonu je Google vlastně schován a vidí v tom neskutečný problém. To jen tak na okraj k samotnému technickému provedení hlasování, které by se asi dalo vytvořit lépe a tak nějak „pro všechny“.
Spustilo se první hlasování a od té chvíle jsme měli, jakožto autoři, čas se připravit na Obhajobu. To je vystoupení, kde se snažíte vysvětlit, co jste s hrou na základě připomínek porotců z testovacího hraní pozměnili. A tady vidím další slabinu projektu. Uvědomte si, že úpravy na hře a příprava na Obhajobu probíhají společně s hlasováním diváků! A pravidla jsou nastavená tak, že na základě hlasů diváků, kteří se rozhodují podle dojmů z úvodní prezentace a z videa o testovacím hraní, postupují dva soutěžící! To znamená, že všichni připravujete změny a prezentace Obhajoby, ale na první hlasování diváků to nemá vliv! Bude to mít vliv „pouze“ na to, koho po Obhajobách a odhalení výsledků hlasování pošle porota do finále jako třetího na divokou kartu! Takže i kdybyste udělali se hrou psí kusy a opravdu jí vymazlili a opravdu zapracovali všechny připomínky, nemáte možnost tím ovlivnit probíhající hlasování jinak, než že svoje příznivce průběžně informujete o prováděných změnách! A žádáte o hlasy i mimo obec deskovkářů, protože každý hlas rozhoduje. To ostatně můžete vidět i ve videu z Obhajoby a z konečného vyhlášení postupujících:
Vyhlášení postupujících – pro někoho štěstí, pro jiné smutek:
Další hlasování
A jsme u závěrečného úskalí celé soutěže. Po vyhlášení postupujících do finále, které jste mohli vidět ve videu výše, se původní hlasování vynuluje a začne hlasování nové!
V atmosféře, kdy půlka hlasujících z prvního hlasování jsou naštvaní, protože jejich favorit nepostoupil. Ano, při takto těsných výsledcích opravdu dostali ti nepostupující skoro polovinu všech hlasů! Takže půlka divácké obce se pravděpodobně druhého hlasování nezúčastní, protože jsou naštvaní!
Druhá půlka sice hlasovala pro vítěze, tedy pro ty, kteří se do velkého finále dostali, ale zase nemusí být vůbec nadšení z toho, že se po nich chce, aby svůj hlas opakovali! Tohle mi nepřide úplně šťastné řešení.
Autoři jsou v pasti, protože se rozhodují, jestli překročit tu jemnou linii přátelství a opětovně žádat mezi svými přáteli a známími a opetovné hlasy! Autoři jsou v pasti, protože diváků na celou reality show, kteří ve finále někomu ten hlas dají, je málo. 1200 hlasů zaslaných do prvního hlasování druhého ročníku já nevidím jako obrovsky zajímavé číslo!
Takže nakonec to není soutěž o kvalitě her, ale vítěz bude znám díky loajalitě svých přátel a známích s ochotou opětovně provést hlasování. A nebo musí zalovit v cizích vodách a požádat o hlasy i lidi, kteří nejenom, že hru neznají, ale vůbec ani nevědí, že nějaká taková soutěž existuje.
Omlouvám se vám za to, ale jiná cesta není a tak tento způsob udělám i já:
Žádám Vás o hlasy do této soutěže!
Hlasovací formulář je jednoduchý, stačí zaškrtnout kolečko u mojí fotky s dcerkou Karolínou a dát ODESLAT.
Ano, je to tak. Žádám teď převážně Kladeňáky v jejich skupince. Ačkoli hru moc nemusejí znát, ačkoli vůbec nemusejí znát mě. Je to divný model soutěže a nám, autorům, nezbývá, než to takhle udělat. takže se omlouvám, ale přesto vás žádám o vaše hlasy.
Proč to dělám, kromě toho, že chci vyhrát?
- chci upozornit na všechna úskalí tohoto konceptu
- moc chci, aby další ročník soutěže proběhl
- proto chci, aby Albi vidělo dostatek zájmu od diváků a hlasujících
- ale chci, aby příští ročník běžel podle nějakých lépe udělaných pravidel a principů
- chci ukázat, že cesta vítězství v soutěži může vzejít (bohužel) i jinou cestou, než jen kvalitou hry, ale i cestou nejvíce přátel s Google účtem a ochotou někam kliknout
- pevně věřím, že RunArch je dost kvalitní hra, která se dostala až do finále a kdyby za mnou stála méně úspěšná hra, vůbec bych si nedovolil chtít takto ovlivnit hru ve svůj prospěch
- chci vytvořit absurdní situaci, kdy najednou bude vidět ten obrovský rozdíl v počtu hlasů a ukázat, že je to nevyhovující systém
- aby někdo bral v potaz ty připomínky (které samozřejmě diskutujeme společně s ostatními soutěžícími, není to jen můj názor), je třeba se dostat v soutěži co nejdále, nejlépe až na vrchol
Poděkování
Chceme moc poděkovat divákům a i nedivákům, kteří nám dali svůj hlas. Chceme poděkovat i těm, kteří nám svůj hlas poslali a nebo třeba i na základě této agitace pošlou do druhého hlasování a věříme, že jejich počet bude stačit na vítězství a první místo z finálové trojice.
Pokud ne, pevně věříme, že se systém příštího ročníku soutěže změní a že bude více rozhodovat kvalita her.
